Nejvyšší freeride Salzburska
Kaprun – Kitzsteinhorn
Vloženo: 30.11.2009
V oblast Salzburska leží jedny z nejkrásnějších lyžařských areálů Rakouska. Naleznete zde takové významné lokality jako jsou například Amade ski v Bad Gasteinu, Ski cirkus v Saalbach – Hinterglemmu nebo samotnou oblast kolem městečka Zell am See. V této oblasti se většinou dostanete do nadmořské výšky kolem 2000 metrů a v mnoha případech i výše, tak jako tomu je právě v lyžařském areálu Kaprun – Kitzsteinhorn.
Samotný ledovec Kitzsteinhorn se nachází zhruba 10 km od Zell am See, nad malebnou vesničkou Kaprun, díky které dostal své jméno. Ledovec Kitzsteinhorn se nachází v masivy Vysokých Taur s nejvyšší horou rakouska Gross Glocknerem (Velký Zvoník) s nadmořskou výškou 3798 m n. m. Samotná výška hory Kitzsteinhorn je 3202 m n. m., ale lanovkou se dostanete těsně nad 3000 metrů, což skýtá různé skryté možnosti, hlavně při špatném počasí.
Kaprun – Kitzsteinhorn se stal hodně známý tragickou událostí, která se zde stala v roce 2004. Ze spodní stanice jezdil nahoru vlak, který vozil lyžaře do prostřední čísti střediska. Jenže chybou obsluhy, která na vlaku vozila různé prostředky pro údržbu rolb a jiných technických zařízení, se po vzňaly špatně upevněné nádoby s olejem a vlak začal hořet. Tehdy v něm uhořelo 168 lidí a zachránili se pouze ti, kteří cestovali ve spodním vagónu, bylo jich myslím pouze 11. Od té doby se na památku zesnulých tato dráha nepoužívá, ale můžete ji spatřit jakmile přijedete na spodní parkoviště, tak vede přímo do úbočí hory.
Po této události nastal samozřejmě velký problém s přepravou lyžařů do samotného střediska, tak byly postupně vybudovány 2 na sebe navazující kabinkové lanovky s označením Gletscherjet I a II, které Vás pohodlně dovezou až do stanice Alpincenter, které leží v nadmořské výšce 2450 m n. m. Následně zde můžete nalézt velkou kabinu, která vás doveze z Alpincentra až do vrcholové stanice na úpatí hory Kitzsteinhorn do výšky 3029 m n. m.
V této části střediska se dá najít nejvýše položený freeride na tomto ledovci. Sjezdy jsou zde ze začátku vcelku prudké a začínají pod dráhou kabiny, která vozí lidi na vrchní stanici od vleků, které končí v sedle ledovce. Vyjdete na vyhlídkovou terasu, následně nazujete lyže a pustíte se na černou sjezdovku, ze které hned zabočíte doprava pod dráhu kabiny a pak už můžete jen vybírat kterou lajnou to pustíte dolů. Upozorňuji, že tento terén není pro úplné začátečníky. Navíc se nacházíte na ledovci, který by mohl představovat skrytou hrozbu trhli. Já osobně jsem se tady s žádnou trhlinou ještě nesetkal a to jsem tento prudší úsek jel už mnohokrát, ale je pravda, že léta jsou zde čím dál více teplejší a trhlina se zde může klidně objevit. Ve chvíli, kdy zdoláte tuto prudší část, následuje obrovská pláň, která má na šířku 200, místy i 300 metrů a je dlouhá tak 1,5 km. Je pravidelná a proto to můžete pustit to dá a užívat si prašanu, pokud trefíte to správné počasí. Je trošku škoda, že se nedostanete nahoru zpátky tou samou kabinou, kterou jste přijeli, ale musíte absolvovat jízdu sedačkou a pak dojezd po sjezdovce do Alpincentra, aby jste to mohli zopakovat. Ledovcovou pláň doporučuji všem začátečníkům, kteří zde mohou odzkoušet rychlejší oblouky v prašanu. Hodně v těchto místech fučí, takže když je prašan, buď ho to úplně utluče, že je z něj neskutečná krusta nebo to sem právě naopak hodně sněhu nafouká.
Další zajímavou části střediska jsou stěny vedle dvojkotvy vedoucí k černé sjezdovce do sedla mezi vrcholy Gr. Schmiedinger a Mauererkogel. Zde většinou bývá už vyjetý traverz ke sněhovým zábranám a úbočím k horní stanici nové 6ti sedačkové lanovky Kristallbahn. Tento traverz je ze začátku celkem pohodový, dá se z něj kdykoliv odbočit na pláň, která ústí na černé sjezdovce. Tato část je vcelku rychle rozježďěná, ale není obtížná. Prudčí a tím pádem i složitější trasy jsou dále po traverzu směrem ke Kristallbahnu. Traverz poté nabývá na obtížnosti a doporučuji jen pro opravdu odvážné, protože se dostanete k místu, kde je „no fall“ zona. Někdy se zde musí sundat lyže a kousek přejít po skalním hřebínku. Sjezdy jsou zde mezi velkými lavinovými zábranami z ocelových tyčí a svodidel. Pokud by se Vám podařilo dostat až na konec traverzu, máte před sebou uplně nádhernou jednoduchou pláň, která ústí přímo k výstupní stanici Kristallbahnu.
Díky nově postavené 6ti sedačkové lanovce se otevřely nové, snadno přístupné a vcelku jednoduché sjezdy. Od lanovky půjdete po cestě nahoru do sedla mezi vrcholy s krásným výhledem na další údolí. Následně zahnete na traverz pod vrcholem Tristinger (2641 m n. m.) a pokračujete jím až na plošinku, ze které vede velký a snadný kotel dolů. Kotel je vcelku bezpečný a dá se pěkně rychle projet bez různých záseků, následuje přejezd kolem hory k další menší pláni, která ústí u vyrolbované cesty ze sjezdovky od Kristallbahnu. Odsud můžete buď jet zpátky k lanovce nebo pokračovat dále dolů až ke spodní stanici Langwied (1978 m n. m.).
Právě mezi stanicemi Landwied a Alpicentrem se nacházejí nejzajímavější terény pro freeride. Před mnoha tisíci let, jak celou horu pokrýval ledovec a postupně se sunul do údolí, tak vytvořil hluboká a vcelku široká koryta, lemovaná různými skalními útvary. Tyto koryta se nacházejí po celé šířce hory a některá jsou hodně exponovaná, ale zároveň široká, takže tvoří zajímavou přírodní U-rampu. Dostanete se sem snadno, stačí sjet na libovolnou stranu z centrální sjezdovky. Největším problémem těchto krásných koryt je množství lidí, kteří si zde díky jednoduché dostupnosti zkouší freeride. Tudíž se stává, že pokud ráno vidíte všechno krásně zasněžené, tak odpoledne to je jako kdyby se tady odehráva celodenní závod v „rytí hlubokým pluhem“.
Posléze je nutno jezdit více vzdálené žlaby, kam se dostanety dlouhými traverzy pod vrcholem Rettinger (2640 m n. m.), ale tyto místa jsou dole více náročné a mají hodně strmý sklon. Tím pádem jsou i lavinově rizikovější. Všechny většinou končí po pravé straně od stanice Landwied.
Co se týká lavin, je Kitzsteinhorn relativně bezpečný, ale může se stát, že jakmile napadne hodně sněhu, většinou to nafouká na některou ze stran hory a o to je to poté nebezpečnější. Na jedné straně jezdíte uplnou pohodu, přejedete na druhou stranu a tam padá úplně všechno na co se podívate. Doporučuji vždy před jízdou alespoň trošičku omrknout sníh, jestli je to ten samý co byl jinde, zkušenější freerider by to snad mohl poznat, a tím hned na začátku předejde velkému problému.
Abych shrnul kompletní středisko Kaprun – Kitzsteinhorn. Je to jedno z nejvýše položených míst v Salzbursku, tudíž pokud je nižší oblačnost, tak je právě zde většinou slunečno. Slunečných dní je tady o hodně výše než níže položená střediska. Technická vybavenost střediska je hodně dokonalá, taktéž i služby gastronomické, které jsou na hodně vysoké úrovni a cenově jsou srovnatelné s okolními středisky. Problémem je rychlost rozježdění nového sněhu, protože je zde na poměrně malém prostoru soustředěno hodně lidí, kteří i rádi zajedou do vcelku jednoduchých terénu. Naopak výhodou je, že se jedná o jedno údolí mezi několika vrcholy, ze kterých se sem většinou nafouká sníh, který se přefoukává z jedné strany na druhou. Pokud je dostatek sněhu, bývá každý den v podstatě co jezdit.
Autor článku: Klikoš
Článek vyšel v podzimním čísle časopisu freeski 2009.
Kaprun – Kitzsteinhorn se stal hodně známý tragickou událostí, která se zde stala v roce 2004. Ze spodní stanice jezdil nahoru vlak, který vozil lyžaře do prostřední čísti střediska. Jenže chybou obsluhy, která na vlaku vozila různé prostředky pro údržbu rolb a jiných technických zařízení, se po vzňaly špatně upevněné nádoby s olejem a vlak začal hořet. Tehdy v něm uhořelo 168 lidí a zachránili se pouze ti, kteří cestovali ve spodním vagónu, bylo jich myslím pouze 11. Od té doby se na památku zesnulých tato dráha nepoužívá, ale můžete ji spatřit jakmile přijedete na spodní parkoviště, tak vede přímo do úbočí hory.
Po této události nastal samozřejmě velký problém s přepravou lyžařů do samotného střediska, tak byly postupně vybudovány 2 na sebe navazující kabinkové lanovky s označením Gletscherjet I a II, které Vás pohodlně dovezou až do stanice Alpincenter, které leží v nadmořské výšce 2450 m n. m. Následně zde můžete nalézt velkou kabinu, která vás doveze z Alpincentra až do vrcholové stanice na úpatí hory Kitzsteinhorn do výšky 3029 m n. m.
V této části střediska se dá najít nejvýše položený freeride na tomto ledovci. Sjezdy jsou zde ze začátku vcelku prudké a začínají pod dráhou kabiny, která vozí lidi na vrchní stanici od vleků, které končí v sedle ledovce. Vyjdete na vyhlídkovou terasu, následně nazujete lyže a pustíte se na černou sjezdovku, ze které hned zabočíte doprava pod dráhu kabiny a pak už můžete jen vybírat kterou lajnou to pustíte dolů. Upozorňuji, že tento terén není pro úplné začátečníky. Navíc se nacházíte na ledovci, který by mohl představovat skrytou hrozbu trhli. Já osobně jsem se tady s žádnou trhlinou ještě nesetkal a to jsem tento prudší úsek jel už mnohokrát, ale je pravda, že léta jsou zde čím dál více teplejší a trhlina se zde může klidně objevit. Ve chvíli, kdy zdoláte tuto prudší část, následuje obrovská pláň, která má na šířku 200, místy i 300 metrů a je dlouhá tak 1,5 km. Je pravidelná a proto to můžete pustit to dá a užívat si prašanu, pokud trefíte to správné počasí. Je trošku škoda, že se nedostanete nahoru zpátky tou samou kabinou, kterou jste přijeli, ale musíte absolvovat jízdu sedačkou a pak dojezd po sjezdovce do Alpincentra, aby jste to mohli zopakovat. Ledovcovou pláň doporučuji všem začátečníkům, kteří zde mohou odzkoušet rychlejší oblouky v prašanu. Hodně v těchto místech fučí, takže když je prašan, buď ho to úplně utluče, že je z něj neskutečná krusta nebo to sem právě naopak hodně sněhu nafouká.
Další zajímavou části střediska jsou stěny vedle dvojkotvy vedoucí k černé sjezdovce do sedla mezi vrcholy Gr. Schmiedinger a Mauererkogel. Zde většinou bývá už vyjetý traverz ke sněhovým zábranám a úbočím k horní stanici nové 6ti sedačkové lanovky Kristallbahn. Tento traverz je ze začátku celkem pohodový, dá se z něj kdykoliv odbočit na pláň, která ústí na černé sjezdovce. Tato část je vcelku rychle rozježďěná, ale není obtížná. Prudčí a tím pádem i složitější trasy jsou dále po traverzu směrem ke Kristallbahnu. Traverz poté nabývá na obtížnosti a doporučuji jen pro opravdu odvážné, protože se dostanete k místu, kde je „no fall“ zona. Někdy se zde musí sundat lyže a kousek přejít po skalním hřebínku. Sjezdy jsou zde mezi velkými lavinovými zábranami z ocelových tyčí a svodidel. Pokud by se Vám podařilo dostat až na konec traverzu, máte před sebou uplně nádhernou jednoduchou pláň, která ústí přímo k výstupní stanici Kristallbahnu.
Díky nově postavené 6ti sedačkové lanovce se otevřely nové, snadno přístupné a vcelku jednoduché sjezdy. Od lanovky půjdete po cestě nahoru do sedla mezi vrcholy s krásným výhledem na další údolí. Následně zahnete na traverz pod vrcholem Tristinger (2641 m n. m.) a pokračujete jím až na plošinku, ze které vede velký a snadný kotel dolů. Kotel je vcelku bezpečný a dá se pěkně rychle projet bez různých záseků, následuje přejezd kolem hory k další menší pláni, která ústí u vyrolbované cesty ze sjezdovky od Kristallbahnu. Odsud můžete buď jet zpátky k lanovce nebo pokračovat dále dolů až ke spodní stanici Langwied (1978 m n. m.).
Právě mezi stanicemi Landwied a Alpicentrem se nacházejí nejzajímavější terény pro freeride. Před mnoha tisíci let, jak celou horu pokrýval ledovec a postupně se sunul do údolí, tak vytvořil hluboká a vcelku široká koryta, lemovaná různými skalními útvary. Tyto koryta se nacházejí po celé šířce hory a některá jsou hodně exponovaná, ale zároveň široká, takže tvoří zajímavou přírodní U-rampu. Dostanete se sem snadno, stačí sjet na libovolnou stranu z centrální sjezdovky. Největším problémem těchto krásných koryt je množství lidí, kteří si zde díky jednoduché dostupnosti zkouší freeride. Tudíž se stává, že pokud ráno vidíte všechno krásně zasněžené, tak odpoledne to je jako kdyby se tady odehráva celodenní závod v „rytí hlubokým pluhem“.
Posléze je nutno jezdit více vzdálené žlaby, kam se dostanety dlouhými traverzy pod vrcholem Rettinger (2640 m n. m.), ale tyto místa jsou dole více náročné a mají hodně strmý sklon. Tím pádem jsou i lavinově rizikovější. Všechny většinou končí po pravé straně od stanice Landwied.
Co se týká lavin, je Kitzsteinhorn relativně bezpečný, ale může se stát, že jakmile napadne hodně sněhu, většinou to nafouká na některou ze stran hory a o to je to poté nebezpečnější. Na jedné straně jezdíte uplnou pohodu, přejedete na druhou stranu a tam padá úplně všechno na co se podívate. Doporučuji vždy před jízdou alespoň trošičku omrknout sníh, jestli je to ten samý co byl jinde, zkušenější freerider by to snad mohl poznat, a tím hned na začátku předejde velkému problému.
Abych shrnul kompletní středisko Kaprun – Kitzsteinhorn. Je to jedno z nejvýše položených míst v Salzbursku, tudíž pokud je nižší oblačnost, tak je právě zde většinou slunečno. Slunečných dní je tady o hodně výše než níže položená střediska. Technická vybavenost střediska je hodně dokonalá, taktéž i služby gastronomické, které jsou na hodně vysoké úrovni a cenově jsou srovnatelné s okolními středisky. Problémem je rychlost rozježdění nového sněhu, protože je zde na poměrně malém prostoru soustředěno hodně lidí, kteří i rádi zajedou do vcelku jednoduchých terénu. Naopak výhodou je, že se jedná o jedno údolí mezi několika vrcholy, ze kterých se sem většinou nafouká sníh, který se přefoukává z jedné strany na druhou. Pokud je dostatek sněhu, bývá každý den v podstatě co jezdit.
Autor článku: Klikoš
Článek vyšel v podzimním čísle časopisu freeski 2009.
