V sobotu ráno jsme se celá parta sešla na Vrátné. První jízdy dáváme kolem lanovky. Tady není sněhu zrovna moc a každou chvíli se mi podaří vyrýt nějaký šutr, nebo pařez. Další jízdu si trochu šlápneme směr Kraviarské, tady je to úplně o něčem jiném. Nahoře fučelo a les je plný sněhu, čím níž tím je sněhu více. Dokonce i dojezdy jsou úplně v pohodě. Pak jsme si řekli, že bychom mohli něco vyfotit, a tak jsme se vydali do vodárenského žlabu na jednu skalku, která je celá porostlá ledem. Vlado má nový „širokáč“ a zdá se, že s ním umí velmi dobře zacházet, však posuďte sami podle fotek. Poslední jízdu hledáme lyži, neuvěřitelná situace. Zhruba dvacet lidí hledá v jednom žlabu, ze kterého není kam ujet jelikož je celý ohraničený skalami. Když už mě hledání přestává bavit a říkám, že se na to už můžu vy…., a v tu chvíli najednou zahraním na něčem tvrdém a lyže je na světě. Potom už dáváme jen menší posezení v chatě Vrátná, kde i nocujeme, abychom to ráno neměli daleko na lanovku.

V neděli ráno vyrážíme nahoru s Davidem jako jedni z prvních, ať si dáme jízdu, ještě než přijedou ostatní. Na hřebenu dost brutálně fouká a jsou i nějaké mraky. Hned první jízdu šlapeme na Kraviarské, ještě nad hranicí lesa tam jsou nějaké dropy co si chceme dát, jedu první, dávám ten větší ze dvou menších dropíků co tam jsou, ale na dopadu není bohužel tak měkko jak se zdálo, spíše je tam hodně tvrdo. Dopad jsem neustál a vykutálel jsem se do nějakého křoví. Po menší prohlídce zjišťuju, že helma nevydržela, ale lepší než kdyby nevydržela hlava. Zbytek cesty dolů se motám jak motýl a čekám, že sebou každou chvíli seknu. Následovala prohlídka na horské, kde mi doporučili návštěvu nemocnice. Do nemocnice v Žilině mě odvezla Andreička, kde jsme strávili asi čtyři hodiny, a to především čekáním na RTG, což moc nechápu, protože tam skoro nikdo nebyl. Na CT už se mi čekat nechtělo, takže jsem si na něj zašel až ve Frýdku, kde si mě nechali přes noc a ráno jsem šel domů s tím, že je to naštěstí jen otřes mozku. Závěrem bych chtěl moc poděkovat Andreičce, která se mnou strávila celé odpoledne běháním po doktorech a patří jí tak velký dík. A vy co nenosíte přilby to zkuste přehodnotit, jelikož i zdánlivě pohodový pád, nemusí vždy skončit úplně pohodově.