Ta tam je doba, kdy jsme vystáli frontu před Tuzexem a podařilo se nám za vyvexlované bony koupit lyže. Nikdo neřešil, co to je za typ, kolik mají pod patou a jak jsou dlouhé. Byly to prostě "Rosky" a podařilo se mi na ně sehnat i chodícího Markra. To byla taková zvláštní modifikace klasického Rotamatu, která po přepnutí umožnila chůzi. Skialpová vázaní byla v těch dobách ještě v plenkách. Od válečných veteránů jsme sehnali legendární "tygrované" tulení pásy, pozůstatek po jednotce Edelweiss. Na takových lyžích jsme jezdili v boulích i prašanu a firnu na Lysé hoře a vyráželi do našich jediných velehor, do Tater a Fater, tehdy ještě našeho Slovenska. Idolem bílých svahů byl Ingemar Stenmark a jeho snožný oblouk s nadzvednutím vnitřní lyže. Byla to doba plná prvosjezdů, bivaků pod kameny, v sněhovém záhrabu, stanu i nocí v salaších. Nehledali jsme lanovky, jezdili jsme kopce, žleby, stěny, přejezdy hor i velehor.

Dnes máme obchody plné slalomek, obřaček, prašanovek všech světových výrobců. Máme lyže pro děti i speciální pro ženy. Máme lyže na carving, telemark, skialp. Na Lysé hoře lyžování zakázal "beskydský greenpeace" a Tatry a Fatry už nejsou naše. Spíme v chatách, penzionech, hotelích a karavanech a vozíme se lanovkami a vleky. Idolů máme plno, stejně jako lyžařských disciplín a svahy ovládnul nový styl carving.

A když se sejde stará a nová škola, tak je to zase jen a pouze o lyžování. Lyžování je stále jen jedno. Sice na různých lyžích, s různým vázaním a různou školou lyžování, výsledek je vždy stejný. Radost z malování na svahu....

Autor: Bob " Buf " Damek