Tam jsme naplánovali dobrodružství, na které jsme se všichni těšili, protože to pro některé z nás byl prubířský kámen – zkouška a sen o dobrodružství. Nikdo z nás do té doby nic podobného nepodnikl kromě Svobyho, který takto spává často v autě. Plán byl vcelku jasný: pojedeme podle sněhového zpravodajství a podle aktuálního stavu – čerstvě napadnutého sněhu. Sestava byla čtyřčlenná : Svoby&Marek(kiter) a Igor&Vojta v jednom autě Fordu focus combi.

Nejdříve jsme museli vykutit střešní nosič na lyže, který swoby samozřejmě neměl. Doporučoval jsem ho jednoduše koupit, ale z jasných důvodů bylo rozhodnuto, že si držáky „vyrobíme“ – upravíme sami a to z nosičů na VW passat – zajebali jsme tím celý den, kdy jsme společně se Svobym mrzli při montáži, ale zcela originální nosič byl na světě. Mezi naší montáží nám ještě Vojta v garáži navoskoval parafínem a vonnou svíčkou lyže a mohli jsme vyrazit.

Náš punk začal v Ostravě, kdy jsme narvali do auta všechny věci (6párů lyží,stany,spacáky a ostatní) nějak jsme při tom pozapomněli, že nás ve Vyškově bude čekat Marek s dvěma kity a dalšími lyžemi, bagáží. Po příjezdu do Vyškova jsme pochopili,že 4 punkáči se zavazadly do auta asi nevlejdou, proto jsme museli dvoje lyže připevnit na náš originálně vyrobený nosič a nic nebránilo 120km/h rychlostí vyrazit na cestuJ.

Prvním cílem po Gazmanovém echu a informacích na Bergfexu , byl po celonoční jízdě Tauplitz. V 6 hodin přijíždíme na parkoviště, kde jsou pod metrovými čepicemi uvězněná auta, nechápeme a už se těšíme na ten powder. Vybalujeme celý kufr, vaříme čaj a pomaličku vyrážíme na svah. Počasí je naprosto ideální azurič a powder. Tauplitz překvapuje svými možnostmi, kdy po krátké době objevujeme v levé části střediska velmi zajímavé freeridové terény, jsme nadšení. Po náročném dni cestování, traverzech a šlapání v prašanu se zhruba v půl 5 sjíždíme na parkovišti. Znovu balíme, tentokrát spacáky, stany, karimatky. Lepíme na lyže pásy a vyrážíme do lesa za ubytkemJ. Nacházíme vyvrácený strom i s kořenem, který vytvořil díru. Tu si upravujeme a stavíme naproti sobě dva stany. Teplota klesá pod -20 stupňů a my zalézáme do spacáků, kde si dáváme vložky z bot, rukavice a vše co je potřeba, aby vyschlo. Vojta si do uší dává špunty, že prý chrápu. Já si pro jistotu špunty dávám taky-usínáme. Chlapci v druhém stanu komentují, že oba chrápeme stejně, jen Já trochu hlasitěji. Ráno se probouzíme já v klidu v novém péřovém spacáku SIR Joseph, Vojta o něco zmrzlejší ve starém vojenském spacáku bez impregnovaného obaluJ.Svoby s Márou rychle likvidují stan a podle plánu míříme na Sportgastein. V 9:30 přijíždíme k závoře na Sportgasteinu, kde se bohužel dozvídáme špatnou zprávu a to, že lanovka není v provozu z důvodu silného větru. Svoby navrhuje zůstat a jít na pásy, je přehlasován a my vyrážíme do další známé freeridové oblasti Fieberbrunn, kde přijíždíme po 11 hodině. Svoby s Markem volí pásy, my s Vojtou jdeme prozkoumat zdejší terény. Daří se nám koupit odpolední lyžování za 15eur pro oba máme štěstí. Překvapuje nás poměrně velký počet freeriderů. Podmínky však už nejsou tak ideální jako v Tauplitz, musíme za linema hodně šlapat, přesto nacházíme powder a užíváme si to. V pět hodin se scházíme na parkovišti a společné rozhodnutí zní, že se přesuneme za powderem do lesů v Hochkonigu. Večer přijíždíme do Dieten znovu se balíme a vyrážíme v hlubokém sněhu do lesa. Tam si společně děláme záhrab pro dva stany, lyžemi zpevňujeme podlahu, vaříme polévku, jsme šťastní, je to přesně to, co jsme si vysnili. Únavou usínáme a těšíme se na další slunečný den. Ráno po třech dnech děláme první větší hygienu na vyhřátých WC a po snídani vyrážíme nejdříve zkusit lesní terény, kde zjišťujeme výbornou kvalitu sněhu, a proto se vydáváme na hřebenovou túru a následně sjíždíme panenským powderem do údolí-nádhera. Údolí však končí velmi strmými srázy a my se spouštíme, jak můžeme do potoka,kde mi natéká voda do boty. Po cca hodině se dostáváme k vleku a jedeme prozkoumat druhou stranu střediska. Po cestě potkáváme Svobyho, který nás informuje o tom, že Marek zlomil kvalitní skialpinistické vázání DiamirJ, a proto sjíždí na jedné lyži k autu. My tři společně do další části střediska. Zde si vyhlížíme hřeben, na který společně šlapeme, je již dost pozdě, ale sjezd se vydaří a připadáme si jako v Japonsku, jedeme neposkvrněným lesem, kdy opět končíme v potoku. Rychle sjíždíme k vleku, kde nastupujeme jako poslední. Je jasné, že se už nestihneme vrátit k autu, proto píšeme Markovi, ať pro nás přijede. Po příjezdu Marka opět vybalujeme celý kufr, jsme totálně mokří a zmrzlí. Svoby navrhuje zůstat, my však chceme vysušit hlavně boty, a proto rozhodnutí zní: vydat se přes noc k cíli naší cesty, kterým je Montafon na západě Rakouska. Po cestě je v autě nesnesitelné vedro, kdy se hlavně Marek necítí a projevují se jeho první příznaky teploty. K ránu dojíždíme na Montafon, kde zaparkujeme a jdeme v pořadí na třetí punk do blízkého lesa, kde v klidu stavíme dva stany, zaléháme. Marek celou noc nespí. Ráno já s Vojtou necháváme stan stát v lese s tím, že jsme připraveni podle plánu punkovat ještě 2 noci. Už pomalu přivykáme tomuto tvrdému režimu. Svoby s Markem stan balí a přicházejí po čase k autu. Zde se Marek rozhoduje zůstat a nejet s námi i přes naši výzvu jet nahoru za sluníčkem, zůstává v autě. My vyjíždíme nahoru, kde ukazujeme Svobymu již námi prozkoumané terény, počasí je skvělé a nacházíme i prašan, Svoby je nadšený. Odpoledne se vydáváme ke sjezdu neprozkoumaných hřebenů a na konci dne plánujeme na další den náročný výstup a sjezd vrcholu, který společně sledujeme z vysluněné lavičky. Kolem 5 přijíždíme k autu, kde nás však čeká špatná zpráva: Marek má teplotu 38,5 s podezřením na zápal plic. Po krátké poradě vítězí rozum a my se rozhodujeme ještě téhož dne vrátit s Markem domů.

I přes velkou náročnost na fyzickou i psychickou námahu můžu konstatovat, že ty 4 dny v panku stály za to. Užili jsme srandy, dobrodružství, skvělého lyžování a kamarádství, tentokrát v přímem kontaktu s přírodou – kdy si člověk uvědomí spoustu věcí, a tak to má být.