Ta nejlepší rozhodnutí občas člověk udělá, aniž by o tom věděl. Náš skvělý nápad pracovat v zimě v Kanadě jako učitelé lyžování a zajistit si tak permici zadarmo a levné ubytování přímo na místě sice vyšel, ale ne zcela podle plánu. Proto jsme kývli na nabídku vzít práci na benzínce a v hotelové recepci na Rogers Pass. Takže opět balíme svých pět švestek a loučíme se s Apexem což je menší středisko v Okanagan Valley, které sice slibuje suchoučkej „shampagne powder“, ale jelikož je ho zatím tak 80 čísel, tak to není žádné terno.

Po šílené cestě přes půl Britské Kolumbie -  kdy ve sněhové vánici auto před námi dostane smyk, vletí do příkopu a přitom srazí sloup vysokého vedení tak, že dráty skončí asi 10 cm nad naší střechou -  se nakonec dostáváme na místo. První rozdíl, kterého si všimneme, tak je asi o 2 metry víc sněhu, což potěší. Počáteční dojmy jsou tedy vesměs pozitivní.

Rogers Pass leží asi uprostřed Glacier National Park a jedná se o nejvyšší místo na trans-kanadské dálnici v Selkirk Mountains. Kromě toho, že tady je hotel a malá benzínka a napadne tu kolem okolo 26 metrů sněhu za rok a průměrná vrstva je 2-4 metry, tu není nic moc zajímavého. Běžný turista nebo řidič kamionu se zastaví tak maximálně na kafe, ale pro ty, pro které sníh znamená něco víc než vkusnou ozdobu vánočního stromečku, je to naprostý ráj. Ač zde není jediný vlek a co si člověk chce sjet, musí si i vyšlapat, je to země zaslíbená pro freeride nebo skialp.